Spor o charakter církevního majetku zůstává stále nedořešen

a v tom má předseda Ústavně – právního výboru sněmovny Jeroným Tejc z ČSSD bezpochyby pravdu. Nejde o rušení protlačených Církevních restitucí, ale neměl by být problém stanovit pro církve a náboženské sekty chybějící pravidla, k

                Nebyla to pozemková zlodějna,

                protože většina pozemkového majetku byla odebrána církvím usnesením již v roce 1947 stejně, jako ostatním vlastníkům, kteří vlastnili pozemkový majetek nad 50 ha. Pozemky měly být určeny k rozdělení, zejména pro ty, kteří se podíleli na odporu proti Německým nacistům. Jenže, než bylo usnesení Ústavodárného Národního schromáždění republiky Československé realizováno a stát zapsán do vlastnických knih, jako vlastník, změnil se v únoru 1948 převratem režim a tak dnes církve tvrdí, že to usnesení z roku 1947 je neplatné s tím, že jim ty pozemky ukradli komunisté. Výsledkem je, že církve přes svoje vlastní věřící poslance v čele s Nečasem, Kalouskem a Bendou, si prosadily Církevní restituce a církve získaly zpět majetek, se kterým ani v První Československé republice, si nemohly dělat co chtěly.

                Stále zůstává otázka,

                kde ty naše církve tak rozsáhlý majetek vzaly, ale mimo majetkových křivd v době Pobělohorské, kdy sto tisíce našich občanů uprchlo do zahraničí, lze akceptovat vysvětlení, že další církevní majetek získávaly církve z darů našich občanů, zejména péčí o staré a umírající lidi. Tak to je i v dnešní době, kdy církve i různé náboženské sekty se snaží kontaktováním starších lidí a péčí o starší lidi, získávat majetek pro svoji bohumilou činnost.

                 Skutečností je,

                 že církve slibují Boží odpuštění hříchů a žádají dary na svoji bohumilou činnost pro potřebné a strádající, dle Božího přání i před Posledním pomazáním. Tedy tento majetek dostaly a dostávají za deklarovaným účelem, nikoliv proto, aby hromadily bohatství. Tyto majetky by tedy v souladu s přáním věřících měly využívat k dobročinným účelům církví pro naše občany, k údržbě církevního majetku, k deklarovanému skromnému životu církevních hodnostářů i k šíření Božího slova. Naopak by neměly z věřících oveček, dělat slepé ovce.

                  Krade se a podvádí všude

                  i v církvích a dokonce i ve Vatikánu, kde s tím měl plno práce i sám papež František, aby to tam dal trochu do pořádku. Stát kontroluje různé sbírky nekonečného množství dobročinných agentur a spolků, ale ani to nedělá v dostatečném rozsahu, aby bylo vždy doloženo, zda vybrané prostředky neslouží pouze k výhodným příjmům organizátorů sbírek, či zda na deklarované účely nešli pouze drobné, nebo zda se vybrané peníze nebyly využity pro zcela jiné, než deklarované účely.

                  U církví a různých sekt je to obdobné.

                  Náboženské církve jsou právnické osoby s celoúzemní působností, spravující již dnes ohromný majetek a není ani důvod, aby jejich činnost a podnikání bylo kontrolně, či daňově zvýhodňováno. Získávají dotace které si dohodly kolem roku 1950 s komunisty na jejich církevní činnost, dnes ve výši cca 1,5 mld. Kč ročně, což se jim bude postupně snižovat a k tomu nyní dostávají z Církevních restitucí velký finanční i rozsáhlý pozemkový majetek, který, jak tvrdí, jim patří a který získaly od věřících na svoji deklarovanou činnost.

                  Nutnost státní kontroly,

                  zda je tento rozsáhlý církevní majetek skutečně používán na výše deklarované činnosti církví, zda není vyváděn do zahraničí, či zneužíván ke zcela k jiným účelům, nelze odmítnout. Veřejnost, tedy věřící i nevěřící, mají právo vědět, jak je s jejich dary, či dary jejich předků nakládáno. O tom, že příjmy z církevních majetků a finanční prostředky církví, by měly sloužit v souladu s Božím přáním, nejen k církevnímu užívání, ale především k Boží pomoci milosrdenstvím pro naše potřebné i strádající občany,

                                                        není jistě žádných pochyb.