Rusko, dnes a zítra

Vliv vývoje v Rusku na Evropu nelze vymazat. Lze si jen přát, aby vývoj vzájemných vztahů byl pozitivní a to v oblasti politické, obchodní i bezpečnostní. Strašit zbraněmi Rusko, je trapný nesmysl.

                Odmítat spolupráci s Ruskem

                zůstává hloupým omylem různých zaslepenců. Rusko není Sovětský svaz. Žádná komunistická ideologie se již z Ruska nešíří, protože pád světové říše komunismu znamenal především prohru komunistické ideologie, rozpad Sovětského svazu a následné politické převraty téměř ve všech východoevropských zemích i s jejich postupným přechodem do náručí vojenského paktu NATO vedeného a řízeného generály USA.

                Amerika se stala nejsilnější vojenskou mocností světa.

                Dravý kapitalistický systém porazil těžkopádný a pomalý komunistický ekonomický systém a liberální kapitalistická ideologie smetla komunistickou ideologii Sovětského svazu. Zůstalo téměř osamělé Rusko se svým potupným a obtížným oligarchistickým přechodem ke kapitalistickému systému, jehož světovým lídrem je právě Amerika a právě Američané by rádi chtěli Rusy učit kapitalismus a také by rádi vyžadovali odpovídající poslušnost Ruska, včetně uznání světové nadřazenosti a síly Ameriky, zejména s ohledem na technicky opožděný stav standardní vojenské techniky Ruska.

                Američané nechtějí v žádném případě ztratit

                svoji téměř úplnou vojenskou světovládu a budou dělat vše pro to, aby diplomaticky, finančně, či i jinými prostředky donutili k spolupráci a praktické poslušnosti co největší počet zemí světa, což Amerika postupně a úspěšně uskutečňuje a to prokazuje rostoucí vliv USA v OSN, v Evropě i Africe. Problémem je především Rusko a v pozadí komunistická Čína. Jejich porážka a podřízenost by otevřela bezproblémovou politickou, ekonomickou i vojenskou nadvládu USA nad celým světem. To by pomohlo prosadit tisíciletou liberální kapitalistickou ideologii řízenou z jednoho světového centra, tedy USA, která by s konečnou platností zahubila nenáviděné komunistické ideologie, jejichž životaschopnost i když v částečně deformovaném stylu, prokázala téměř stoletá existence Sovětského svazu, i existence RVHP a v jiné prosperující formě nadále prokazuje komunistická Čína. Problém je rovněž v tom, zda forma liberální kapitalistické ideologie a kapitalistického ekonomického systému by byla pro světovládu vůbec akceptovatelná a zda by nakonec nevznikl světový diktátorský režim.

                 Snaha politiků a generálů USA a NATO,

                 rozšířit své vojenské síly na východ a zatlačit Rusko do kouta je nesmyslná a naopak probudila Rusko k současné intenzivní obnově jeho vojenských a strategických schopností. Důraz na zvýšení schopnosti raketových a jaderných systémů Ruska, zcela zásadně krotí snahy USA o vojenskou porážku Ruska. Žádný americký politik by nebyl tak hloupý, aby si vzal na odpovědnost hromadné dopady ruských jaderných raket na americká města a tom, že by je Rusové v případě napadení použili jako první, není žádných pochyb. Žádný protiraketový štít nerozezná, která letící raketa má jadernou hlavici a která je určena pouze k oklamání obranného systému.

                Rusko se nyní především zaměřuje

                na zajištění dostačující obrané síly tak, aby odstrašilo jakékoliv snahy o napadení ze strany USA, či jiných členů NATO. Jeho účast v Sýrii je zaměřena na testování klasických i nově vyvíjených zbraňových systémů a tréning vojenských specialistů, což přináší mnohem větší zkušenosti, než běžná interní vojenská cvičení. Lze věřit tvrzení presidenta Putina, že nyní nemá zájem na budování dalších vojenských základen, zejména s ohledem na nutnost řešení vnitřních ekonomických problémů Ruska.

                Kapitalistický systém v Rusku

                nemůže dlouhodobě uspokojit některé bývalé ambice Ruska a v podstatě nadále prohlubuje úpadek vlivu Ruska ve světě, oproti standardnímu vlivu v dobách Sovětského svazu. Pokud nebude Rusko schopno přijít s novou, přitažlivou a světově přijatelnou ideologií, zůstane bez širšího vlivu a především ve stínu USA, jako místní jaderná kapitalistická mocnost. Pokud se uspokojí Rusko s kapitalistickým ekonomickým systémem, mělo by být součástí Evropy.

                Jako osamocená kapitalistická mocnost

                může být Rusko v budoucnu problémem pro Evropu i USA, zejména pokud začne tvrdě a bezohledně prosazovat svoje zájmy, zájmy svých firem i investorů tak, jak to potřebuje kapitalistický ekonomický systém. Pokud nebude Rusko dostatečně vtaženo a zapojeno do spolupráce s Evropou, může být v budoucnu nebezpečnou kapitalistickou mocností a to není v zájmu Evropy, ani USA.

                Shoda mezi Evropou a USA,

                ohledně Ruska není optimální. Evropa potřebuje s Ruskem navázat přátelské vztahy a spolupráci. Není v zájmu Evropy provokovat a dělat si z Ruska nesmyslnou a hloupou politickou propagandou, nebezpečného budoucího nepřítele. Zbrojení není řešení. USA je za mořem a Rusko zůstane součástí Evropy. Je tedy především na státech Evropy, aby našly přijatelné řešení

                                                   pro mírovou spolupráci s Ruskem.