Nenechme se mýlit, změny jsou nevyhnutelné

Není pochyb, že President ČR Miloš Zeman má informace i z jiných, nikoliv běžně dosažitelných zdrojů, které se pravděpodobně zabývají především prognostickým vývojem Světové i Evropské společnosti.   

                  To nejdůležitější řekl náš president

                  těsně před návštěvou presidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga a týkalo se to nezávislosti ČR na tlaku EU a USA. Mimo jiné to mělo také deklarovat nový vztah k Číně, tedy změnu politiky České republiky k Čínské lidové republice, což nemohou změnit ani pitomosti partiček kašpárků s Tibetskými vlajkami, kteří by nejraději ve své hlouposti navrátili Tibet do období středověkého otrokářství.

                   Není pochyb,

                   že slova presidenta ČR Miloše Zemana vycházejí z informací, které předpokládají zásadní změny, možná i úplný rozpad Evropské unie a netýkají se pouze uprchlické krize, ale i podstatných požadavků Velké Británie, týkajících se omezení Bruselské nadvlády, tedy v podstatě Německé nadvlády nad ostatními státy EU, které budou postupně vyžadovat i ostatní státy EU.

                   Snaha USA o sjednocení EU

                   včetně Turecka i Ukrajiny do jednolitého federálního státu, za účelem vytvoření protiváhy proti Rusku, bude narážet na stále podstatnější problémy, které umocní i bezvízový styk, který má být zaveden již v průběhu letošního roku s Ukrajinou a Tureckem, což nezpevní, ale naopak rozvolní současný charakter Evropy a pravděpodobně vyostří napjaté vztahy v EU. Lze pochybovat, že připravovaná smlouva TTIP mezi USA a EU na tom něco pozitivně změní.

                   Turecko se ocitlo v NATO

                    především z důvodu toho, že USA na jeho území potřebovaly umístit raketové systémy směřující proti Rusku. Členství Turecka v NATO posílilo silové zájmy Turecka na Středním východě a umožnilo Turecku posílit jeho vliv na rozhodování NATO. Těžko zpochybňovat zájem Turecka na rozpoutání války v Sýrii a snahu o hegemonii v oblasti Středního východu. Obdobný vliv by Turecko zcela jistě chtělo získat i v rámci EU, což dříve, či později narazí na zájmy Německa, které se ve své současné politické slepotě snaží již dnes prosadit závislost EU na Turecku v souvislosti s uprchlickou krizí. Ostatně obdobné sbližování mezi Německem a Tureckém probíhalo i v minulosti.

                   Na rychlost předpokládaných změn

                   bude mít značný vliv i osoba budoucího presidenta USA. V případě rozpadu EU, či našeho vystoupení z EU by jsme jistě přišli o peníze v rámci evropských dotací, ale je nesmyslem předpokládat nárazovou ztrátu obchodních vazeb s Německem i dalšími státy EU a to zejména s ohledem na značný rozsah německých investic a počtu našich bývalých státních podniků v majetku německých investorů, které vytvářejí podstatné zisky proudící do Německa, včetně zisků z jeho zahraničních, či mezinárodních firem. Nelze pominout fakt, že pro německé firmy a ekonomické zájmy již dnes pracuje značná část našich pracovníků a firem.

                   Některé iniciativy

                   v rámci západních států zvažují oprášení a vytvoření užší EU, bez států Střední Evropy, zejména v souvislosti s uprchlickou krizí, kdy země Střední Evropy odmítají diktování kvót pro uprchlíky a příjem uprchlíků. Vzhledem k naší současné ekonomické a politické závislosti na Německu, nelze nechápat důvody, proč se president ČR Miloš Zeman snaží o obnovu přátelských a obchodních vztahů se zeměmi na východě. O tom, že jeho politika otvírá další obchodní prostory pro naše firmy, jistě není pochyb a vůbec to nemusí znamenat naši ekonomickou, či politickou závislost na těchto zemích tak, jako v případě Německa, tedy Bruselské EU.

                  Vývoj v NATO není mimo

                  možných změn. Turecké mocenské aktivity na Střední východě mohou vyvolat závažné válečné konflikty a ochota zemí Střední Evropy posílat v rámci NATO své vojenské jednotky do oblastí Středního východu v případě války vedené Tureckem, nebude bez problému. Úlohu zde jistě bude hrát důsledek dlouhodobé neschopnosti a neochoty NATO, zajistit ochranu hranic EU, což přinutilo některé státy EU využívat svých vojenských jednotek především k ochraně svých vlastních hranic.

                 Propagátoři Lidských práv

                 by si měli uvědomit, že ve Společnostech založených na osobních zájmech a naopak ve Společnostech založených na společenských zájmech, jsou podstatné rozdíly s tím, že jednotlivá ustanovení Lidských práv mohou mít různý význam, důležitost i přínos a že to skutečně největší, či nejhorší zlo a zásadní porušování veškerých existujících Lidských práv přinášejí veškeré vojenské konflikty, násilnosti a války. Právě tito propagátoři Lidských práv by měli být především hlasateli Světového míru, odzbrojení, přátelství mezi všemi národy a měli by aktivně vystupovat a vší silou usilovat o mírového řešení všech politických a hospodářských konfliktů ve světě. Udělají tím pro ochranu Lidských práv mnohem víc, než když šíří urážky, historickou nenávist a nesnášenlivost mezi národy, které mají právo na vlastní a nezávislý rozvoj svých společností!

      Není pochyb, že změny nastanou, doufejme, že ve prospěch všech lidí světa.