„Modlitba pro Martu,“ pro naše demokraty.

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,“ tyto slova patří především našim představitelům v NATO. Vzájemná pomoc dle článku 5 by měla být vázaná na předchozí schválení samostatných vojenských akcí členských států NATO. 

Z toho vyplývá otázka,

zda bude naše armáda například povinna vyrazit dle článku 5 států NATO na pomoc Turecku, pokud se Turecko bude z vlastní iniciativy prát s Irákem, nebo Íránem, či se Sýrií a Turecko tak bude ve válce?

„Zloba, závist, zášt, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou,“

to platí nejen na mezinárodní úrovni, kde by politici měli hledat smírná, mírová a přijatelná řešení mezi mocnostmi i ostatními státy, ale také u nás doma, kde by všichni politici měli hledat taková řešení, které by co nejvíce zahladily tyto zcela zbytečné reakce občanů, aby neumožňovali neodůvodněné rozdíly mezi občany i firmami a zásadně potlačovali různé formy protekcí, neodůvodněného obohacování, podvodů, tunelů a samozřejmě i okrádání našich občanů.

Z toho vyplývá otázka,

zda zlobu a strach v současné době nevyvolává především ne jednoznačný postoj politiků k budoucímu potencionálnímu ohrožení naší společnosti, což je v současnosti po zkušenostech ze západních zemí především Muslimská migrace, vytváření Muslimských obcí, prosazování Muslimské ideologie, zavádění práva Šaría, či související Muslimský terorismus.

„Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých, zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí,“

tady Marta Kubišová dvakrát neodhadla následný vývoj. V roce 1968 nám tu socialistickou demokracii Alexandra Dubčeka zarazil Sovětský svaz a po roce 1989 nám tu vládu lidu a kapitalistickou demokracii zase ukradli politici, kteří jí drží už 28 let ve svých rukou v souladu se svými zájmy tak, že blokují ústavní zákon o závazném Obecném referendu občanů, aby lid nemohl dle svého uvážení rozhodovat přímo o své budoucnosti, či aby lidé nemohli korigovat ani velmi problematická rozhodnutí politiků a vlády v zastupitelské demokracii.

Z toho vyplývá otázka,

proč se politici tolik bojí závazného Obecného referenda občanů a dokonce se snaží omezovat rozhodování občanů různými nevhodnými a těžko splnitelnými podmínkami stejně špatně a nesmyslně, jako u krajských a místních referend občanů, které jsou ve svém znění téměř k ničemu, proč pohrdají našimi občany pomalu stejně, jako kdyby to referendum zaváděli v minulých dobách diktatury, což potvrzuje názor rektora v projevu na Albertově, že prý nemůžeme připustit diktaturu referend, či nesmyslný názor z komentáře v Reflexu, ze kterého vyplývá, že se referend účastní úplně všichni pitomci a proč se politici bojí referenda o vystoupení z EU, či NATO, nebo snad jsou naši politici tak úplně neschopní, že nejsou v referendu občanů argumentačně obhájit naše členství v EU, či NATO, pokud je nezbytné, či obhájit výši daní a zásadně politicky ovlivnit rozhodování větší části účastníků referend?

„Z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou,“

tady možná vyjde i slunce, aby konečně bylo vidět na všechny lumpárny, které jsme museli bez možnosti aktivního odporu během 28 let tolerovat a snad nová vláda konečně začne měnit zákony a začne dělat pořádek zejména v přebujelé státní a veřejné správě a možná snad k 100. výročí vzniku Československa předloží našemu lidu návrh nově upraveného znění Ústavy České republiky k jeho schválení referendem občanů tak, aby jakékoliv další nesmyslné úpravy Ústavy ČR nemohli dělat politici zvolení na omezenou dobu, ale výhradně pouze přímo občané prostřednictvím referenda občanů vyhlášeného vládou.

Z toho vyplývá otázka,

proč až po 28 letech se ukazuje neschopnost starých politiků, kteří místo toho, aby tvrdě prosazovali zájmy a potřeby České republiky v rámci EU, se soustředili především na své soukromé a stranické zájmy, proč je naše hospodářství převážně v cizích rukou, proč si necháváme omezovat zemědělskou produkci, proč stoupají ceny v obchodech, přestože stoupá hodnota naší měny a proč jsou ty super a hypermarkety, či hobby marketech převážně v nadnárodním německém, či rakouském vlastnictví, či proč si necháváme vykrádat naše nerostné bohatství?

„Modlitba má ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas nespálil, jak květy mráz, jak mráz,“

tady nám už asi nic jiného nezbude, než se modlit, aby ti noví politici, kteří přebírají vládu věcí veřejných, měli úctu k občanům a činili kroky především v zájmu většiny našich občanů a hlavně si nemysleli, že jsou chytřejší, než ti ostatní občané a uvědomili si, že rozhodující musí být vždy vůle našich občanů.

Z toho vyplývá otázka,

zda si naši politici dostatečně uvědomují, že Lidská práva dávají každému občanu právo přímo rozhodovat o své budoucnosti i o budoucnosti společnosti ve které žije a zda si dostatečně uvědomují, že žádné stranické, či cizí zájmy, včetně zájmů byrokratů EU, nemohou být nadřazeny zájmům našich občanů, zájmům našeho Českého národa a našeho Českého státu?

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou.“

PS. Dík Martě Kubišové, za tu krásnou píseň dotýkající se srdcí všech našich občanů.